New Genus | 6.díl

3. července 2013 v 19:41 | Anie*

6.díl
Anie*, W.



Hned, jak jsem vešla před dům, jsem jasně zařvala.
"Kurva, co tu děláš?" rozkřikla jsem se naštvaně, že si pánbíček musel myslet hrozné věci.
"Proč máš ten kufr?" udivil se a vůbec mu nevadilo, že mu tady přes ulici nadávám.
"To tě nemusí zajímat, ale když si mi chtěl tolik pomáhat, tak mě můžeš odvést na nádraží."
"V pohodě," odsekl a pokynul mi rukou k autu.
"Dobrý výběr," pochválila jsem jeho auto zřetelně, jen jak to šlo. Nastoupila jsem na přední sedadla a připoutala se. Bezpečnost především.
"Jsi si jistá, že chceš odjet?" přesvědčoval mě a já nepochopila proč. Záporně jsem zakývala hlavou a čekala, než pustí motor auta. Byla jsem stoprocentně rozhodnutá a přemlouvat se nenechám. Otec mě vyhodil, tak proč dál zůstávat v tomto městě.
"Musím pryč," řekla jsem si v hlavě.
"Kvůli čemu?"slyšela jsem tichý Zaynův hlas.
"Ksakru, nelez mi pořád do hlavy," křikla jsem varovně a mnou projel osten naštvanosti.
"Tak řekni proč," nalámal.
"Otec mě vyhodil," řekla jsme holou pravdu nahlas.
"Aha," hlesl. Dále jsme spolu už nemluvili, jak v hlavě tak nahlas. Ani jsem pořádně nevěděla, kde jet, ale bylo mi to jedno. Hlavně, ať jsem pryč. Koukala jsem ven z okna a uvažovala, co mi mamka chtěla říct, a co ti dva tají.
"Jsi opravdu jistá, že chceš odjet?" řekl po dlouhém tichu, které mezi námi vládlo.
"Nemůžu tady zůstat," řekla jsem pohotově a dívala se na kolem jdoucí.
"Útěkem nic nevyřešíš."
"To je mi fuk, nestarej se a zastav, jsme tady!" Protestovala jsem a odpásala se.
Konečně zastavil a já mohla vystoupit.
"Do háje," zaklela jsem, když mi překážela sádra na ruce. "Nemohla bys mi pomoct?" natáhla jsem k němu ruku se sádrou.
"Jasně," vzal sádru mezi prsty a jedním tahem jí "roztrhl".
"Díky," usmála jsem se na něj a vzala kufr a tašku. Naše síla se někdy opravdu hodí a já to v tenhle moment opravdu potřebovala. Bylo mi jedno, co s tou rukou mám, hlavně, že se té sádry zbavím a to jsem jí měla jen dvě hodiny. Rychle jsem vyrazila k pokladně a koupila si lístek k nejbližšímu odjezdu. Bylo mi to celkem jedni kam, ale hlavně, že budu pryč odtud. Vlak odjíždí za 15 minut, takže, tak akorát. Došla jsem na určené nástupiště a vlak už tam stál. Nastoupila jsem a nějak dotáhla své věci, do zatím prázdného kupečka.
Zayn:
Slyšel jsem hádku přes ulici a můj pohled mířil přímo k domu Summer.
"Jo jasně to ti tak budu věřit a teď vypadni z mého domu!" slyšel jsem zřetelně jejího otce. Vím, že se mluvilo o mně.
"Zayne, odnes ty odpadky," přišla mamka s odpadkovým košem plného odpadku. Přešel jsem k popelnici, vysypal a pak šel líně zpět do našeho domu. Dal jsem koš na původní místo a šel zpět ven. Vytáhl jsem auto z garáže, abych ho mohl umýt. Zrovna se otevřely dveře protějšího domu.
Vyšla z něj Summer s kufrem a cestovní taškou.
"Kurva, co tu děláš?" rozkřikla se na mě. Nechápal jsem, co tak po mě řve. Bydlím přeci před ní a to nemůžu vycházet z domu, nebo co?
"Proč máš ten kufr?" zeptal jsem se.
"To tě nemusí zajímat, ale když si mi chtěl tolik pomáhat, tak mě můžeš odvést na nádraží," řekla ne zrovna příjemným tónem, ale má pravdu slíbil jsem ji to, tak budu tak i konat.
"V pohodě," kývl jsem a ukázal směrem k autu, které jsem se právě chystal umýt.
"Dobrý výběr," pousmála se při pohledu na moje auto. Dala kufr do kufru a nasedla na místo spolujezdce.
"Jsi si jistá, že chceš odjet?" podíval jsem se na ní upřímně a čekal, co řekne. Kývla hlavou.
"Musím pryč," uslyšel jsem její myšlenky, když jsem se snažil přijít, proč chce odjet.
"Ksakru, nelez mi pořád do hlavy," okřikla mě.
"Tak řekni proč!" naléhal jsem.
"Otec mě vyhodil," řekla tentokrát nahlas.
"Aha," vydechl jsem a dál se věnoval řízení. Sledoval jsem cestu, ale sem tam jsem hodil oko po Summer. Nechápal jsem, proč jí otec vyhodil no, i když možná věděl. Je to má vina.
"Jsi opravdu jistá, že chceš odjet?" řekl jsem, když jsem se chtěl opravdu ujistit, že chce odjet. Nedalo mi to, musel jsem se znovu zeptat.
"Nemůžu tady zůstat," řekla pohotově a dívala se na kolem jdoucí.
"Útěkem nic nevyřešíš."
"To je mi fuk, nestarej se a zastav, jsme tady!" okřikla mě a vystoupila z auta.
"Do háje," zaklela, "Nemohla bys mi pomoct?" natáhla ke mně ruku.
"Jasně," vzal jsem sádru mezi prsty a jedním tahem jí "roztrhl".
"Díky."
Sebrala svoje věci a zmizela v davu lidí. Nemůžu ji nechat odjet. Ještě k tomu, když je to kvůli mně. Takhle to nenechám. Musím jít za ní a vidět, co má v plánu dál dělat. Rozešel jsem se tedy za ní a doufal, že mě neuvidí. Kupovala si lístek na vlak. Po té co odešla, došel jsem k pokladně a koupil si lístek na tem samý vlak. Prodavačka mi ho s úsměvem podala a já zaplatil. Rychlým krokem jsem se vydal k vlaku, protože má každou chvíli odjíždět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama