New Genus | 4.díl

3. července 2013 v 19:38 | Anie*

4.díl
Anie*, W.



"To mě budeš otravovat i cestou domů?" věnovala jsem mu nepříjemný pohled. Už mi vážně lezl na nervy. Stačily mi ty jeho blbé kecy ve škole a on musí prudit i tady.
"Bydlíme na stejné ulici a dokonce jsem i tvůj soused, tak si zvykej," vítězně se usmál a já měla málo do výbuchu vzteku. Kousíčky chyběly k tomu, abych se neproměnila a neroztrhala ho na kusy.
"Na tohle fakt nemám," prskla jsem na něj a vydala se opačným směrem. Do lesa, jedině tam jsem se mohla uklidnit. Protože chvilinka a já bych se s ním klidně poprala. Sil mám dost.
"Hele slečno dokonalá, já myslel, že můžeme být alespoň kámoši. Jestli sis to ještě neuvědomila, tak toho máme mnoho společného," chytil mě za ruku. Vytrhla jsem svou ruku z jeho sevření a otočila se k němu.
"Nemyslím, že toho máme hodně společného. Každý jsme úplně jiný. Já jsem bílá, ty jsi černý! V tom je ten rozdíl. Tak si táhni ke svým vlčkům a nás nechte na pokoji!" zakřičela jsem na něj a šla dál k lesu, nutně se potřebuju uklidnit. On si samozřejmě nedá pokoj.
"Neznamená, že když ty jsi bílý vlk a já černý, tak, že toho nemáme hodně společného. Já jsem myslel, že bychom jednou mohli uzavřít mír a být na stejné vlně," šel po mém boku a zase kvákal nesmysly.
"Dobře," zastavila jsem se před ním, "nevím jak to říct. Asi takhle, proč mě pořád otravuješ?!" udělala jsem na něj nechápavý obličej.
"Já nevím, třeba, že jsi hezká a že vím, že je tady někdo stejný jako já."
"No to je důvod, jako hovno. Prosím nech mě teď na pokoji." Odstrčila jsem ho stranou a rozběhla se k lesu.
"Hele! Nesluší se odcházet uprostřed hádky!" slyšela jsem jeho otravný hlas ve své hlavě.
"Vypadni" řekla jsem nahlas a odhodila podprsenku do nejbližšího křáku, za zbytkem oblečení.
Než se proměním v mé druhé já, chci si aspoň nechat nějaké oblečení, než jít domů nahá.
"Ale nechci" odsekl zase myšlenkou. Najednou, jako by za mnou spadlo něco velice těžkého z nebe. Otřásla se pod mnou zem. Zdá se, že bude pořád otravovat.
"Dělej" pobídl mě, abych se přeměnila. Naštvala jsem se. V žilách mi krev proudila rychleji a tep se neskutečně rychle zvyšoval. Ve spáncích jsem měla tlumenou bolest a má kůže se měnila na bílé dlouhé chlupy. Můj nos se protáhl společně s mými zuby. Do nosu mi vjel silný pach mé oběti.
"Oběť" zavýskla jsem si v duchu.
"Naše oběť" slyšela jsem za svými čistě bílými chlupatými zády.
"Už mě neser" otočila jsem se na něj a rozběhla se.
"Takže bitka?" zasmál se posměšně. Vycenila jsem na něj zuby a skočila po něm. Své drápy jsem zapíchla do jeho hnusných černých chlupu a způsobila mu menší ranku. Zasyčel. Přetočil mě pod sebe a teď jsem byla já pod jeho tlapy. Já ležela poraženecky na "lopatkách", ale on? Stál nade mnou jako vítěz. Zadníma nohama jsem objala jeho pas a přetočila jsem si ho pod sebe. Teď jsem byla vítěz já. To jsem, ale neměla říkat. Nabral sílu a pořádně mě odhodil na blízky strom. Ze stromu se sloupala kůra z důsledku silného nárazu. Zakňučela jsem bolestí. On si, ale nedal pokoj a znovu do mě silou napálil. Bolest byla tak ostrá a já měla pocit, že mi polámal všechny kosti v těle. Bolest mě dokonce donutila proměnit zpátky, do mé lidské podoby.
"Jsi normální! Idiote!" Zakřičela jsem na něj a schoulila se do klubíčka, jelikož jsem na sobě neměla vůbec nic. Z očí mi z bolesti steklo pár slz. Všechny kosti jsem neměla polámané, ale minimálně ruka jo.
"Promiň, nechal jsem se unést."
"Tvé blbé promiň, mně ruku nezpraví!" okřikla jsem ho a rychle vstala a běžela ke křoví, kde jsem zanechala své oblečení. V okamžiku jsem to na sebe natáhla oblečení a snažila se nevnímat silnou bolest v mé ruce.
"Idiote!" Ještě jednou jsem na něj zakřičela a běžela domů.
"Summer" běžel za mnou Zayn, který byl už také oblečený. Sakra, on mě bude otravovat pořád.
"Nech mě bejt" otočila jsem se na něj a on do mě přímo napálil. On je totální magor vyšinutý.
"Omlouvám se" řekl rychle a hned se za mě zvedl. Natáhl ke mně ruku a já si radši poradila sama.
"Nechci, abys na mě byla nazlobená" řekl rázně a jeho oči se zjemnily. Děláte si srandu?
"Tak bys neměl být takový idiot" procedila jsem mezi zuby. " Znám tě teprve jeden den a už mi děláš problémy. Jsem kvůli tobě po škole a pořád do mě vrážíš. Proč zkrátka mě nenecháš na pokoji, nic jsem ti neudělala!" rozkřikla jsem se na celou ulici. Hned mi přiložil ruku ke rtům a odtáhl mě do křoví.
"Co to do prdele děláš?!" zakřičela jsem a snažila se dostat z jeho sevření.
"Prosím, vyslechni mě!"
"Ne a to, i kdyby si mě prosil na kolenou, stačí, že mám kvůli tobě ruku v háji! Tak ti teda děkuju!" odstrčila jsem ho svou zdravou rukou a vykročila si to pryč od něj.
Opovaž se jít za mnou!
Poslala jsem k němu své myšlenky a naštvaně šla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama