Meeting of Destiny | 5.díl

4. července 2013 v 20:12 | Anie*

5.díl
haninka129


Vyšla jsem ze studia a za záře zapadajícího slunce jsem se pomalu vydala k domovu. Vzduch byl teplý, a tak jsem nesla sako přehozené přes ruku. Přes rameno jsem si nasadila sportovní tašku značky Nike a celá natěšená na horkou vanu jsem si začala pískat.
Moje radost se za chvíli ale proměnila na nervozitu. Před sebou jsem totiž uviděla Zayna, Liama, Harryho a Louise. Zrovna se vraceli do budovy X Factoru. Na nose jsem měla nasazené sluneční brýle a skrytě doufala, že mě třeba nepoznali. To jsem se ale spletla. Harry a Louis už zase začali dětinsky postrkovat Liama směrem ke mně. Zayn se díval do země a vypadalo to, že je mu všechno jedno. Liam se na mě podíval a plaše se usmál. Snažila jsem se taky usmát, ale přes tu zlost mi to moc nešlo. Copak se musí chovat jako malé děti? Počkat, ale oni jsou ještě děti.
Pochodovala jsem dál a nevšímala si jich.
Když jsem došla domů, hodila jsem tašku do kouta a plácla sebou na postel. Na světě jsou jenom pitomci! Myslela jsem si. Liama jsem tím nemyslela. Přišel mi sympatický. To jeho kamarádi byli teda pěkně trapní!
Druhý den jsem šla zase do studia, ale jenom na chvíli. Pokukovala jsem po chodbách, jestli neuvidím Liama, abychom si to mohli vysvětlit. Bohužel jsem ale neměla štěstí. Zahlédla jsem jenom Zayna, který si mě nevšímal.
Večer mělo být živé vysílání X Factoru, a tak jsme měli generální zkoušku. Konečně se mi poštěstilo na pódiu vidět Liama. S ním samozřejmě i zbytek kluků, kteří mi samozřejmě zase věnovali významné pohledy a potají se usmívali. Liam se na mě taky párkrát podíval a vypadalo to, že ho škádlení jeho kamarádů štve asi ještě víc než mě.
Když zkouška skončila, vycházela jsem z prosklených dveří a Liam zrovna vcházel dovnitř proti mně. Včas jsem se zastavila, abychom se vyhnuli srážce.
"Ještě že už dneska nemáš cheesseburger." Pousmál se. Úsměv jsem mu opětovala a chtěla jsem pokračovat v cestě, ale on mě chytil za paži a zastavil mě.
"Hele, promiň za kluky. Chovají se jak pitomci."
Udiveně jsem na něj pohlédla. Tohle jsem nečekala. "V pohodě," odvětila jsem úsečně. Potom mi sjel pohled na jeho koženou bundu, kterou měl přehozenou přes ramena.
"Hezká bunda," prohodila jsem. Nemohla jsi vymyslet něco lepšího?! V duchu jsem si nadávala. Jeho ale zřejmě kompliment potěšil a trochu zčervenal. Znovu jsem si pomyslela, jak je to roztomilé.
"Chceš ji?" Rychle si ji sundal a podával mi ji. Zaskočeně jsem se na něj podívala a zasmála se. "To ne. Chyběla by ti."
"V pohodě. Stejně ji moc nenosím."
Pomalu a nerozvážně jsem ji uchopila do prstů s francouzskou manikúrou na upravených nehtech. Pousmál se a s tichým: "Večer ahoj," mě obešel a vstoupil do sálu. Ještě chvíli jsem nerozhodně postávala ve dveřích, a potom jsem nejistě vykročila k šatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama