I see you | 8.díl

4. července 2013 v 20:30 | Anie* |  I see you

8.díl
Anie*



"Není to dobrý nápad, abych zůstávala u tebe, vždyť máš spolubydlící a já nevím…" Protestovala jsem nad tím, když mě neustále držel za ruku a vedl někam pryč.
"A proč bys jako nemohla? Vždyť se známe celkem dlouho… No moc dlouho ne, to je fuk. Chci ti pomoct, ty jsi mi pomohla už dvakrát a to, když jsem se ztratil ve městě, ve kterém žiju. Vcelku nepochopitelné, ale to jsem já. V noci se prostě ztrácím. A pak další záchrana tenkrát v tom obchodě. Teď je řada na mně. Takže ti pomůžu, i kdybys sebevíc protestovala!"
Pohodila jsem rameny a pak na tváři vykouzlil menší úšklebek. Šťastně se na mě podíval.
"No co mám dělat," pousmála jsem se a vykročili jsme směrem k jeho domovu.
"To jsem rád a ještě více jsem rád, že jsem tě poznal. Jsi moc…moc pěkná a milá. Hned když jsem tě viděl poprvé, doufal jsem, že tě spatřím znovu a povedlo se."
"Sice povedlo, ale ne za zdaleka normálních okolností," zastavila jsem se a pohlédla směrem k černé obloze pokrytou miliony hvězd. Z očí mi steklo opět pár slz. Co jsem to jen udělala. Tak ráda bych viděla Caroline a všechny tam nahoře. Musí mě pomlouvat a myslet si o mě bůhví jaké nesmysly, když mi Gunard odebral schopnosti.
"Jsem první…" vyřkla jsem náhle nahlas, "nikomu se to ještě nestalo. Jsem první Nialle! První," řekla jsem nešťastně a pohlédla mu do očí. Smutně se na mě podíval.
"V čem první?"
"První anděl, kterému byly odebrány schopnosti a křídla. Nikdo takový ještě nebyl. Všichni vždy ctili pravidla. Staří andělé, kteří už museli mít spousty svěřenců, a já si to pohnojím hned u prvního svěřence."
"Už na to nemysli, všechno se zpraví a teď už pojď. Vyspíme se a zítra si o tom pořádně popovídáme. Uvidíš, všechno bude dobré," objal mě a pak políbil na čelo. Když si uvědomil, co udělal, provinile se na mě podíval. Ovšem mě to vůbec nevadilo. Byl moc milý. Naklonila jsem se k němu a tentokrát jsem ho políbila já, ale ne na čelo, ale na rty. Nadzvedla jsem koutky úst a pak už jsme zase vyrazili. Zbytek cesty jsme už šli v tichosti. Ani jeden z nás nepromluvil. Slyšet šli pouze naše výdechy a nádechy a možná i mé srdce, které splašeně bilo jako o závod. Za pár minut jsme už stáli před hotelem. Proč ksakru bydlí v hotelu? To mi pořád nedocházelo. Ale není to jedno? Asi je. Hlavně, že mají kde bydlet. Ale stejně mi to nedá.
"Proč bydlíte v hotelu?"
"Já nevím… Máme tam celé dvě patra pro sebe. Vlastně my to ani jako hotel nepovažujeme. Ten hotel vlastníme. Je to složité."
"Musíte být hodně bohatí, když vlastníte hotel."
"No tak to je, když tě zná celý svět," ušklíbl se a otevřel dveře. "Skupina One Direction, nic ti to neříká?"
"Promiň, ale ne. Tam nahoře se o takové věci nezajímáme," nastoupila jsem za ním do výtahu. Zmáčkl tlačítko s číslem 6 a dveře se zavřely. Takže je slavný a je ve skupině One Direction. To jsem teda anděl, když si ani nezjistím takovéhle věci. No co… Já vlastně už anděl nejsem. Tak jak to asi můžu vědět. Dříve jsem si to měla zjistit. Teď je mi to prd platné. Vlastně všechno už je zbytečné. Vystoupili jsme z výtahu a zamířili ke dveřím s číslem 69. Zastrčil klíč do dveří a odemkl. Před očima se mi náhle naskytl výhled na celý byt, který jsem už v podstatě viděla, akorát z jiného úhlu pohledu. Mají to tady pěkné, to musím uznat. Otočily se na nás čtyři zvědavé hlavy z gauče a nechápavě se na mě podívali. Uhnula jsem pohled, protože čtyři nechápavé pohledy opravdu nesnesu. Niall zavřel dveře a klíče společně s bundou pověsil na věšák vedle dveří.
"Nialle?" promluvil kudrnáč a následně vstal z gauče. Následovali ho i všichni ostatní a stále se na mě podivně dívali. Nevěděla jsem co říct, a proto jsem raději mlčela. Nechtěla bych, abych řekla něco nevhodného.
"Kluci…Tohle je Etherai, ona," začala, ale já mu skočila do řeči.
"Jsem Niallova kamarádka a přijela jsem ho navštívit z Kanady," pousmála jsem se na ně a doufala, že mi to sežerou. Niall jen přikývl.
"Jak to, že ses nám nikdy nezmínil, že máš tak krásnou kamarádku a ještě s tak půvabným jménem," přiskočil ke mně kudrnáč, "Harry," natáhl ke mně ruku. S úsměvem jsem ji přijala.
"Etherai."
"Harry ticho buď," okřikl ho Niall a já se musela zasmát, "takže Etherai tohle je Harry, jak už se zmínil pán dokonalý, a tohle je Liam, Louis a Zayn," vyjmenoval je podle toho, jak stáli vedle sebe.
"Těší mě," vyloudila jsem ze sebe.
"Dobrá, takže Etherai tady pár dnů zůstane, doufám, že vám to nevadí?"
"Vůbec ne," řekli všichni současně.
"Skvělé," zajásal a chytil mě za ruku. Zatáhl mě k sobě do pokoje a zamknul za sebou dveře. Posadila jsem se na postel a čekala, co se bude dít. Sedl si vedle mě a nadechl se. Naklonil se a políbil mne. Trochu mě to překvapilo, ale na druhou stranu, já ho přeci taky políbila.
"Promiň," vyřkl najednou.
"To nevadí," přisunula jsem se k němu a opětovně ho znovu políbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama