I see you | 6.díl

4. července 2013 v 20:22 | Anie* |  I see you

6.díl
Anie*



Snesla jsem se na zem vedle něj a zadívala se na stříbřitou zář, která z něj vycházela. Co tohle má sakra znamenat? Za boha jsem si nemohla vzpomenout, u koho se tohle vyskytuje. Přemýšlej Etherai!
"P.A.Č." vyhláskovala jsem zkratku a pousmála se nad tím. Tohle musí být ono. Nijak jinak si to nedokážu vysvětlit. Ale jak? Nikoho takové jsem ještě v životě neviděla, znám to jenom z vyprávění naší učitelky. Co mám teď dělat? Měla bych mu to říct.
"Nialle?" zaslechla jsem něčí hlas a pohledem zamířila ke dveřím. Hlas se přibližoval a stále volal jeho jméno.
"No tak! Nialle," naléhal a někdo začal klepat na dveře. Vznesla jsem se nad něj a čekala, co se bude dít.
"Nechte mě spát," zakňučel a převrátil se na druhý bok. Po té si lehl na záda, prsty si načechral vlasy a otevřel oči.
"Co to ksakru je?!" vyděšeně se na mě podíval. Do háje! Zase jsem zapomněla.
"Ty mě vidíš?" zkřivila jsem pohled a on kývl. "Kruci!" zanadávala jsem si a pak zapnula svou neviditelnost. Tohle se opravdu může stát jenom mě.
"Kde jsi?" křikl. No to jsem opravdu potřebovala. V tom, ale vtrhl do pokoje jeden ze čtverky jeho kamarádů a začal mu něco vykládat. Tohle šlo ovšem mimo mě. Jedním uchem tam a druhým ven. Na jejich kecy nejsem zvědavá. Neviditelná jsem se posadila na židli k psacímu stolu a sledovala Nialla, jak se mu otevírá pusa a mění tvář. Nikdy před tím jsem si nevšimla, že je Niall celkem pohledný. Pomněnkově modré oči mu září do dáli a dokonalý blonďatý rocuch, který právě měl, mu dodával na roztomilosti. Vrátila jsem se do reality a všimla si, že jeho výraz už není zdaleka tak veselý, jako před chvíli. Vyhodil ze svého pokoje kamaráda a naštvaně se posadil zpátky na postel. Já jsem se zvedla a zamířila si to ke dveřím. Klíčem, který byl v zámku, jsem dvakrát otočila a ještě se ujistila, že je opravdu zamčeno. On si toho nejspíše všiml, protože koukal celkem vyjeveně ke dveřím. No asi bych taky čuměla, kdyby se jen tak z ničeho nic samo od sebe zamykalo. Přistoupila jsem blíže k němu a zbavila se neviditelnosti.
"Prosím nekřič," zašeptala jsem a přiložila svou ruku na jeho ústa. Vyjukaným pohledem se na mě díval, ale pak se uvolnil. Zhluboka se nadechl a já ruku stáhla. Odstoupila jsem od něj pár kroky a čekala, jestli něco poví anebo na mě bude dál blbě zírat. Po chvíli jsem si uvědomila, že na co tak pořád zíra jsou moje křídla.
"Bože," povzdychla jsem si a křídla stáhla.
"Co jsi zač?" vysoukal ze sebe konečně něco.
"No myslím, že až tak blbý nejsi, ale jestli to chceš slyšet nahlas… Prostě anděl. Stačí?" Máchla jsem rukama a posadila se na židli.
"Ale co tady děláš?" Další připitoměla otázka. Super. Na nic lepšího se ptát nemůže.
"Asi takhle… Nejsem si jistá, jestli ti to mám říkat hned, ale asi začnu od začátku. Byl jsi mi přidělen, neřeš proč ani nic takového. OK? No a zjistila jsem o tobě nějaké věci, u kterých jsem se docela zarazila, protože jsem v životě nikoho takového neviděla. Potkat někoho P.A.Č. To je dokonalé," usmála jsem se a čekala na jeho reakci. Já bych se asi zbláznila.
"P.A.Č. co?" vytřeštil na mě oči.
"Poloviční anděl a čaroděj," vydechla jsem s úžasem.
"Tak tohle už je moc, měla bys jít. Tohle se mi jenom zdá a ty vůbec neexistuješ," zavrtěl hlavou a zavřel oči.
"Já se ti nezdám… Jsem tady! Klidně si zavolej své přátele!"
"No dobře, budu ti věřit, ale i tak nevím, co mám dělat," pohodil rukama a já se zamračila. Sama nevím, co přesně tohle znamená. Ale jedno vím, něco velkého se blíží.
"Já sama nevím co. Jsem v tomhle nová. Jsi můj první svěřenec a… Všechno tohle je nové, ale já stejně teď půjdu. Tak se měj."
"Počkej, Evo!" křiknul na mě a chytil mě za ruku.
"Ne, ne, ne. Nejsem Eva, tohle bylo jenom na zakrytí. Říkej mi Etherai," zasmála jsem se tomu vtipnému jménu.
"Je všechno tohle pravda, že jsem nějaký P.A.Č. Nebo jak si to říkala?"
"Jsi výjimečný a má intuice mi říká, že toho ještě hodně zažiješ. Tohle je jen začátek. Hlavně o mně nikomu neříkej. Já bych se ti vůbec neměla ukazovat a bojím se, že trest mě nemine, ale já ti to musela říct. Dávej na sebe pozor. V tom obchodě to nebyla náhoda. Někdo se tě chce zbavit. A já bych nedopustila, aby se ti něco stalo," dořekla jsem a otevřela okno.
"Jaký trest a nechápu to."
"Nesmím se ti ukazovat a věřím tomu, že Gunard už tohle všechno ví a zuří, ale to je mi jedno. Ty buď opatrný a dávej na sebe pozor. Tohle je pro tebe nejdůležitější, nevím, co bude dál."
"Já vím, moc se vyptávám, ale co bys udělala ty? Kdyby na tebe vychrlili najednou tolik informací," soucitně se na mě podíval.
"Já vím, ale teď už opravdu musím jít," řekla jsem tyto slova a měla pocit, že se každou chvílí zhroutím. Stěží jsem se zneviditelnila a při vzletu málem upadla zpátky na zem. Silou vůle jsem nakonec odletěla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ErickFef ErickFef | E-mail | Web | 3. března 2017 v 20:15 | Reagovat

wh0cd746057 <a href=http://buypropecia2017.com/>generic propecia</a>

2 JasonGella JasonGella | E-mail | Web | 26. července 2017 v 15:21 | Reagovat

uc8sob3g5agwvmjbq8

<a href="http://baidu.com/">baidu</a>

<a href=http://baidu.com/>baidu</a>

5vpf1b3id08t3y6t4p

3 Speedy Cash Speedy Cash | E-mail | Web | 9. února 2018 v 6:12 | Reagovat

loan up <a href="https://personalloans.us.org">bad credit personal loans guaranteed approval</a> personal loans for bad credit <a href=https://personalloans.us.org>bad credit auto loans</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama