I see you | 5.díl

4. července 2013 v 20:21 | Anie* |  I see you

5.díl
Anie*



"Co potřebuješ, že ses rozhodla mě po tolika letech navštívit?" zeptala se mě Dhalisi.
"No to víš no, chtěla jsem znovu vidět svou dobrou kamarádku," odpověděla jsem, ale ona prokoukla, že po ní nejspíše něco chci a zvedla na mě jedno obočí.
"Když ses tedy rozhodla mě tak hezky navštívit, tak si pojďme sednout ke stolu a ty mi můžeš říct, co vlastně chceš."
"Skvělý nápad." Přisoudila jsem a obě jsme si sedly k masivnímu stolu v jídelně. Naproti stolu byla obrovská okna, za kterými se skýtal výhled do velké zahrady. Vypadalo to kouzelně.
"Takže…" začala Dhalisi.
"Takže, potřebuju vědět, co víš nebo co vlastně je zač šedivá mlha, která nasává lidi a vznáší se u stropu nad lidmi."
"Myslíš Mlžného démona?"
"Jo, přesně takhle se jmenuje," potvrdila jsem ji.
"Je to démon nižší kategorie, ale spadá pod ty vyšší a mocné. I když je slabý, tak předvídá, že přijde někdo horší a že ten člověk, nad kterým se vznáší je jistě pro démony nějak nebezpečný. Kde ses s ním prosím tě setkala?"
"Aha. Takže Niall má buď nějaké tajemství, nebo neví."
"Kdo je Niall? To je ten, nad kterým se to vznášelo?"
"Jo. Nemůžeš mi nějak pomoc zjistit, o co tu jde? Gunard mi to nechce říct."
"Hmm, myslím, že by se něco dalo dělat. Hele mám tu takový lektvárek po kterém můžeš nahlédnout hluboko do lidské mysli. Je v tom, ale problém on to musí vypít, když spí, jinak se to asi nedozvíš."
"Dobře, snad to nějak zvládnu, díky." Strávila jsem u Dhalisi ještě asi dvě hodiny. Povídaly jsme si a ona mezi tím hledala ve staré zaprášené komoře onen lektvárek. Po těch dvou hodinách, ve kterých ho nemohla najít, ho konečně našla. Rozloučily jsme se tedy a já se s lektvárkem vrátila zpátky do Londýna. Svým klíčkem jsem otevřela jedny z prvních dveří, které jsem viděla a začala ve svém bytečku hledat trychtýř.
Niall:
"Kluci, jsem nějaký unavený. Bylo toho na mě dneska moc," prohlásil jsem a přitom se společně s nimi díval na čerstvě zaspárovanou díru ve zdi.
"Halo, slyšeli jste mě kluci? Chci jít spát!"
"Když já nemůžu odtrhnout oči od toho překrásného fleku, který jsme tu stvořili."
"No nazdar, Louis se zamiloval." Konstatoval Harry.
"To je sice hezké Louisi, ale teď ven z mého pokoje." Zavelel jsem a hodil po nich vražedný pohled. Nejspíše to zafungovalo a oni jako kačenky pomalu za sebou vyšli konečně z mého pokoje. Zabouchl jsem za nimi dveře a za pár vteřin už usínal v posteli.
Etherai:
"Jejda mane, já ho asi miluju, ten genius už spí. Ušetřil mi spoustu času." Vznášela jsem se nad ním a tiše konstatovala. Pusu měl otevřenou do kořán a vypadalo to, že se mu něco zdá. Trychtýř jsem mu dala do pusy a modlila se, ať mu tekutina z lahvičky steče do hrtanu a já ho neutopím. Skleněná lahvička byla už prázdná, Niall vypadal, že se nedusí, ale nebyly tu žádné účinky. Chvilku jsem seděla vedle něj a čekala, jestli něco nastane, ale kromě jeho chrápání se bohužel nic nezačalo dít. Už jsem byla na odchodu, když jsem něco ucítila. Ohlédla jsem se zpátky na Niall a uviděla, jak z něj pulsuje stříbřitá záře. V tom mi to došlo.
Niall není člověk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama